L O V E C . wbs . C Z - milujte přírodu
Lovečtí psi |
 |
|
Lovečtí psi
Ohaři Výmarský ohař Většinou krátkosrsté plemeno loveckého psa ze skupiny kontinentálních ohařů vyšlechtěné v Německu. Zbarvení je stříbřitě šedé. Prut je krácen. Velmi rozšířené plemeno loveckého psa vhodné i do lesních honiteb. Výška feny 57-65 cm, psa 59-70 centimetrů. - krátko srstý Výmarský ohař (Weimaraner, Weimaraner Vorsterhund)
|
ANGLICKÝ NÁZEV:
něm. Weimaraner, Weimaraner Vorsterhund
PŮVOD:
Výmarský ohař byl vyšlechtěn v 16. století v Německu. Vznikl z nyní již vyhynulého plemene šedých brakýřů sv. Ludvíka. Počátkem 19. století toto plemeno zdokonalili výmarští vévodové, kterým se podařilo přísnou selekcí vytvořit zvláštního psa, se srstí barvy myší šedi a téměř modré a jantarovýma očima. Jako standardní plemeno byl uznán v Německu roku 1896. Po druhé světové válce se jako služební pes stal velmi oblíbeným v USA. Je rozšířen také v Evropě, Kanadě a v Rusku.
POPIS:
Výmarský ohař je graciézní, krásný a ostrý pes, s plavnými, lehkými a zkoordinovanými pohyby. Výška 57 až
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 59 až
Fena má v kohoutku 57 až 65cm, ideál je: 59 až
VÁHA:
Pes váží v rozmezí 30 až
Fena váží v rozmezí 25 až
SRST:
Výmarský ohař má krátkou a jemnou srst
- dlouho srstý
Irský setr
Dlouhosrsté plemeno loveckého psa ze skupiny anglických ohařů , kaštanové barvy. Všestranně upotřebitelný lovecký pes s rychlým a dalekým hledáním a pevným vystavováním. Výška feny je 58 cm, psa 62 cm.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Irish Red Setter; čes.: Irský setr
PŮVOD:
Irský setr (Irish Red Setter) byl vyšlechtěn v Irsku jako lovecký pes. Vznikl křížením Irského červenobílého setra (Irish Red and White Setter) a neznámého vskutku červeně zbarveného psa. Jako čistý typ byl identifikován v 18. století. Irský Red Setter Club byl založený v roce
Irský červený setr (Irish Red Setter) se během let vyvinul do vytrvalého, zdravého a inteligentního psa, který má nejen vynikající pracovní schopnosti, ale také ohromnou životní sílu.
POPIS:
Irský setr (Irish Red Setter) je pes velice vyvážených proporcí.
Hlavu má dlouhou a hubenou. Čenich a lebka jsou stejné délky a paralelních linií. Lebku má oválnou s dobře ohraničeným týlovým výčnělkem. Stop je dobře definovaný. Nos má široce otevřená chřípí, jeho zbarvení je tmavě mahagonové, tmavě ořechové nebo černé. Čelisti mají téměř stejnou délku. Oči by neměly být příliš velké, mají tmavě lískovou nebo tmavě hnědou barvu. Uši jsou mírné velikosti a jemné textury, nízko, poněkud dozadu posazené, svěšené blízko u hlavy. Krk je poněkud delší, velmi svalnatý, ne příliš silný a mírně klenutý. Tělo je vždy úměrné velikosti psa. Hruď má hlubokou, vpředu dosti úzkou. Bedra má svalnatá a mírně klenutá. Ocas je mírné délky, úměrný k velikosti psa, dosti nízko posazený, u kořene silný, směrem ke konci se zužuje, je nošený v úrovni nebo pod linií zad. Přední končetiny má rovné, šlachovité a dobrých kostí. Zadeček má silný a široký. Zadní končetiny jsou od boků ke hleznům dlouhé a svalnaté, od hlezen k tlapkám pak krátké a silné. Tlapky má malé a velmi pevné, se silnými a klenutými prsty blízko u sebe. Pohyb je volný, při chůzi je hlava držená vysoko. Přední končetiny směřují dobře vpřed, jsou však zvedány jen nízko. Křížení nebo proplétání končetin je nepřijatelné.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 58 až
Fena má v kohoutku 55 až
VÁHA:
Irský setr (Irish Red Setter) váží v rozmezí 27 až
SRST:
Irský setr (Irish Red Setter) má na hlavě, předních stranách končetin a na konečcích ocasu srst krátkou a jemnou, na ostatních částech těla a končetin je mírně delší. Srst je hladká a zcela prostá kudrlin či kadeří. Na horních částech uší je srst pernatá, dlouhá a hedvábná. Na zadních částech předních i zadních končetin je srst dlouhá a jemná. Poctivé množství srsti je také na břiše, její kraje mohou být rozšířené až na hruď a hrdlo. Tlapky jsou mezi prsty dobře pernaté. Ocas je pokrytý třásněmi mírně dlouhých chlupů. Každé zpeření je rovné a hladké. Zbarvení je bohatě kaštanové, avšak bez stopy černé. Bílé zbarvení na hrudi, hrdle a prstech nebo malá bílá hvězda na čele či úzký pruh nebo požár na nosu nebo na tváři nejsou příčinou diskvalifikace
Malý münsterlanský ohař
[Minsterlandský], dlouhosrsté plemeno loveckého psa ze skupiny kontinentálních ohařů . Zbarvení je bílé s různě velkými hnědými skvrnami (plotnami). Malý münsterlandský ohař je všestranně upotřebitelný pes používaný i k dohledávce drobné zvěře, popřípadě i k dosledu zvěře spárkaté. Výška feny činí 44 - 52 cm, psa 48 - 56 cm.
Velký münsterlandský ohař (Grosser Münsterlander, Large Munsterlander)
Velký münsterlandský ohař je přátelský a chytrý pes. Je velice oddaný a věrný. Je považován za dobrosrdečného a přizpůsobivého přítele.
ANGLICKÝ NÁZEV:
něm.:Grosser Münsterlander Vorstehhund; angl.: Large Munsterlander.
PŮVOD:
Velký münsterlandský ohař je svým původem vlastně jen barevnou varietou Německého dlouhosrstého ohaře. Byl vyšlechtěn v Německu, v kraji Münsterlander, odkud pochází jeho název. v 19.století, kdy byli černobíle zbarvení psi tohoto plemene vyloučeni z chovu. Posléze dolo k rozdělení na dva velikostní rázy, dnes povaované za samostatná plemena. Tvoří přechod mezi klasickými ohaři a paněly. Po dlouhou dobu 100 let je rozmnoovali myslivci a lovci, které znepokojovali příbuzenské nedostatky a brakové zbarvení, avak registrovali pracovní vlastnosti tohoto psa, co vlastně rozhodlo o jeho chovu. Začátkem 20.století se velký müsterlandský ohař stal zcela samostatným plemenem. Roziřuje se po Německu, Skandinávii, Francii i do Česka
POPIS:
Velký münsterlandský ohař je střední či větší, dobře rostlý a elegantní pes. Je živý a velice dobře pohyblivý, což vždy dobře prokáže svojí neúnavností při lovu. Výška v kohoutku je 58-
VÝŠKA:
Pes má průměrnou výšku v ramenou 60 až
Fena má průměrnou výšku v ramenou 58 až
VÁHA:
Velký münsterlandský ohař váží přibližně
SRST:
Velký münsterlandský ohař má středně dlouhou, hustou, hladkou, k tělu těsně přihléhající srst, která na uších a tělu vytváří bohatý „závěs“ a pánevní „kalhotky.
Německý drátosrstý ohař (Deutsch Drahthaar, German Wire-haired Pointing Dog)
ANGLICKÝ NÁZEV:
Deutsch Drahthaar.
PŮVOD:
Německý drátosrstý ohař byl vyšlechtěn v 19. století v Německu. Vznikl křížením Anglického foxhounda s Grejhoundem a některých dalších plemen.
POPIS:
Jako druhý název se užívá Německý hrubosrstý ohař. Standard byl přiznán v roce 1870. Vyznačuje se velkou silou, energičností, otužilostí, srdečností, přítulností a rozumným výrazem očí. Může pracovat ve vodě v každé roční době. Chová se v Evropě, USA, Kanadě a také v Rusku. Hlava je přiměřené velikosti, s vytáhlým silným čumákem. Oči má tmavohnědě, čenich hnědý. Uši jsou nasazené vysoko, volně visící. Ocas je u kořene silný, ke konci se zužuje, dříve se kupíroval na polovinu či dvě třetiny délky. Když je pes v klidu, ocas je spuštěn dolů, při pohybu je zdvižen a držen v rovině zad.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 61 až
Fena má v kohoutku 57 až
VÁHA:
Váží v rozmezí 27 až
SRST:
Německý drátosrstý ohař má tělo pokryté hrubou, hustou a přiléhavou srstí, s měkkou podsadou. Na uších je srst hustá. Má výraznéjší obočí, na bradě jsou kratší vousy. Barevné variety: kávový, kávový se stříbrně šedou, rezavý stříbrošedý
Německý krátkosrstý ohař (Deutscher Kurzhaariger Vorstehhund)
ANGLICKÝ NÁZEV:
Deutscher Kurzhaariger Vorstehhund
PŮVOD:
Od 14. století se na různých místech Evropy, nejdříve však v oblasti Pyrenejského poloostrova, začínají z velkých honičů vydělovat lovečtí psy, vyznačují se novým způsobem práce: už zvěř nehoní, neštvou, ale vyhledávají nosen a její přítomnost charakteristickým způsobem ukazují lovci. Než se tento způsob změnil k dokonalosti kterou dnes předvádějí Pointři, Setři i kontinentální Ohaři, uplynulo několik století.
Pro jejich vývoj byla rozhodující lovecká práce, zejména však vynález střeleckých zbraní na počátku 15. století, ale hlavně v polovině 16. století objevují se lovecké ručnice s kolečkovým křesacím zámkem. Výrazný pokrok přinesl vynález křesacího zámku na počátku 17. století a následně zavedením brokovnicového náboje.
Vedle honičů se objevuje lovecký pes nového typu, ohař. Jeho nejstarším typem byl španělský " bracce de punta" v jehož jméně se ozývá návaznost na honiče a brakýře. Jeho přímými potomky jsou dnes Španělský ohař a Portugalský ohař.
Velká záliba šlechty, která byla rodově, společensky i politicky úzce propojena, v lovecké kratochvíli, vedla k rychlému šíření tohoto typu loveckého psa po celé Evropě i do velké Británie, kde se stal pointrem, psem který " ukazuje" vystavuje zvěř. Stranou nezůstala ani střední Evropa, včetně království českého, které mimořádnou měrou přispělo k vývoji ohaře drsno - čí hrubosrstého ( viz Český fousek ).
Na německém území byli známi tzv. staroněmečtí ohaři, kteří však až do poloviny 19. století netvořili výraznější samostatný typ, šlo spíš o ohaře na německém území. Výjimkou byli až zvláštně zbarvení wüntemberčtí ohaři, kteří vykazovali četné znaky velkých honičů, zejména typu Svatohubertského psa, včetně na ohaře nezvykle velkých, zavěšených ušních boltců a krčního laloku. Vyznačovali se určitou váhavostí, ale o to větší vytrvalisti, zbarvení byli trojbarevně, krátká srst byla hnědobíle skvrnitá a žlutě pálená. Vyskytovali se i psy, tzv, tygři pstruhovaní, hnědě žíhaní se žlutými znaky nad očima, na ženichové partii, na hrudi, na vnitřních stranách končetin, na tlapách a pod nasazením ocasu. Tito ohaři se zřejmě stali základem, k němuž němečtí chovatelé v letech 1860 - 1880 přidali krev tehdy známého španělského ohaře, rovněž těžšího typu a přímého předchůdce anglického pointra. a opětně posílili noc psem svatuhubertským.
K prvním chovatelům patřil princ Albrecht zu Solms-Bauenfels z Hannoverského domu (kolem roku 1870) a dále např. Julius Mehlich z Berlína, který využil ve svém chovu v roce 1883 přímo anglického pointra a setry. Pro další vývoj všech variet, dnes samostatných plemen německých ohařů, měla rozhodující význam hannoverská výstava ohařů v roce 1879, na niž byly stanoveny základní znaky jednotlivých plemen ohařů. Už v roce 1817 lze však najít popis německého krátkosrstého ohaře v díle Der eigentliche Hühnerhund veterinářeWaltera. Obdobný typ psa zobrazil na své rytině J. E. Ridinger - pod týmž jménem - již kolem roku 1722.
Klub chovatelů byl 1891, pečlivou chovatelskou činností vytvořil z německého krátkosrstého ohaře jednoho z nejvšestrannějších, a proto též nejrozšířenějších ohařů a loveckých psů vůbec.
POPIS:
Německý krátkosrstý ohař je ušlechtilý, harmonický pes, jehož tělesná stavba zaručuje sílu, vytrvalost a rychlost. Jeho ušlechtilost podtrhuje vzpřímené držení těla, plynulé vnější linie, suchá hlava, dobře nesený ocas, přilehající lesklá srst a prostorný, harmonický pohyb. Hlava je suchá, markantní, není příliš lehká ani příliš těžká, mohutností a délkou odpovídá velikosti těla a pohlaví. Oči jsou střední velikosti, nevystupující, ani nejsou zapadlé. Ideální barvou je tmavě hnědá. Oční víčka dobře přilehající. Uši sou středně dlouhé, vysoko a široce nasazené, hladké a bez stačení visí těsně u hlavy, dole jsou tupě zaoblené. Nejsou příliš masité. Jsou-li přiloženy k hlavě, měly by končit zhruba u koutku tlamy.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 62 až
Fena má v kohoutku 58 až
VÁHA:
Váží v rozmezí 27 až
SRST:
Německý krátkosrstý ohař má krátkou a hustou, na omak je hrubá a tvrdá. Na hlavě a na uších má být tenčí a kratší, na spodní straně ocasu nemá být nápadně delší. Pokrývá celé tělo.
Zbarvení:
-Hnědá bez odznaků.
-Hnědá s malými bílými nebo tečkovanými odznaky na hrudi a bězích.
-Tmavý hnědý bělouš s hnědou hlavou, hnědými plotnami nebo tečkami. Základní barva takto zbarveného psa není hnědá s bílou ani bílá se hnědou, ale srst vykazuje takovou směs hnědé a bílé, že vzniká cenný, nenápadný vzhled, který je pro loveckého psa tak praktický. Na vnitřní straně pánevních končetin a na špičce ocasu bývá zbarvení častokrát světlejší.
-Světlý hnědý bělouš s hnědou hlavou, hnědými plotnami, tečkami nebo bez ploten. U tohoto zbarvení se hnědá srst vyskytuje ve zmenšené míře, převládají bílé chlupy.
-Bílý s hnědou kresbou na hlavě, hnědými plotnami nebo tečkami.
-Černá barva ve stejných variantách jako hnědá respektive jako u hnědého bělouše.
Český fousek (Czech Pointer, Bohemian wire-haired Pointing griffon)
ANGLICKÝ NÁZEV:
Bohemian wire-haired Pointing griffon
PŮVOD:
Český fousek byl vyšlechtěn v polovině 19.století v Česku a již od počátku zde sklízel ohromnou popularitu. Český fousek v sobě nosí krev německých hrubosrstých a krátkosrstých ohařů, která mu byla doplněna s postupem času, jak se český fousek formoval. Standard byl přijatý na konci 19. století. Český fousek je oblíben nejen v Česku, ale také za hranicemi.
POPIS:
Český fousek je plemenem loveckých přátelských psů. Je to vysoký pes, s dobře vyvinutými svaly, s dlouhýma nohama i hrudníkem a silným krkem. Oči jsou tmavé, s chytrým a pozorným pohledem. Na čumáku jsou nevelká obočí, kníry a fousy na bradě. Uši jsou posazené nad linií očí. Ocas se dříve kupíroval.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 60 až
Fena má v kohoutku 58 až
VÁHA:
Pes má dle standardu FCI váhu minimálně
Fena má dle standardu FCI váhu minimálně
SRST:
Srst Českého fouska se zkládá ze tří druhů srsti. Podsrstí je hebké a husté, dlouhé asi
Velký münsterlandský ohař je přátelský a chytrý pes. Je velice oddaný a věrný. Je považován za dobrosrdečného a přizpůsobivého přítele.
ANGLICKÝ NÁZEV:
něm.:Grosser Münsterlander Vorstehhund; angl.: Large Munsterlander.
PŮVOD:
Velký münsterlandský ohař je svým původem vlastně jen barevnou varietou Německého dlouhosrstého ohaře. Byl vyšlechtěn v Německu, v kraji Münsterlander, odkud pochází jeho název. v 19.století, kdy byli černobíle zbarvení psi tohoto plemene vyloučeni z chovu. Posléze dolo k rozdělení na dva velikostní rázy, dnes povaované za samostatná plemena. Tvoří přechod mezi klasickými ohaři a paněly. Po dlouhou dobu 100 let je rozmnoovali myslivci a lovci, které znepokojovali příbuzenské nedostatky a brakové zbarvení, avak registrovali pracovní vlastnosti tohoto psa, co vlastně rozhodlo o jeho chovu. Začátkem 20.století se velký müsterlandský ohař stal zcela samostatným plemenem. Roziřuje se po Německu, Skandinávii, Francii i do Česka
POPIS:
Velký münsterlandský ohař je střední či větší, dobře rostlý a elegantní pes. Je živý a velice dobře pohyblivý, což vždy dobře prokáže svojí neúnavností při lovu. Výška v kohoutku je 58-
VÝŠKA:
Pes má průměrnou výšku v ramenou 60 až
Fena má průměrnou výšku v ramenou 58 až
VÁHA:
Velký münsterlandský ohař váží přibližně
SRST:
Velký münsterlandský ohař má středně dlouhou, hustou, hladkou, k tělu těsně přihléhající srst, která na uších a tělu vytváří bohatý „závěs“ a pánevní „kalhotky.
Německý drátosrstý ohař (Deutsch Drahthaar, German Wire-haired Pointing Dog)
ANGLICKÝ NÁZEV:
Deutsch Drahthaar.
PŮVOD:
Německý drátosrstý ohař byl vyšlechtěn v 19. století v Německu. Vznikl křížením Anglického foxhounda s Grejhoundem a některých dalších plemen.
POPIS:
Jako druhý název se užívá Německý hrubosrstý ohař. Standard byl přiznán v roce 1870. Vyznačuje se velkou silou, energičností, otužilostí, srdečností, přítulností a rozumným výrazem očí. Může pracovat ve vodě v každé roční době. Chová se v Evropě, USA, Kanadě a také v Rusku. Hlava je přiměřené velikosti, s vytáhlým silným čumákem. Oči má tmavohnědě, čenich hnědý. Uši jsou nasazené vysoko, volně visící. Ocas je u kořene silný, ke konci se zužuje, dříve se kupíroval na polovinu či dvě třetiny délky. Když je pes v klidu, ocas je spuštěn dolů, při pohybu je zdvižen a držen v rovině zad.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 61 až
Fena má v kohoutku 57 až
VÁHA:
Váží v rozmezí 27 až
SRST:
Německý drátosrstý ohař má tělo pokryté hrubou, hustou a přiléhavou srstí, s měkkou podsadou. Na uších je srst hustá. Má výraznéjší obočí, na bradě jsou kratší vousy. Barevné variety: kávový, kávový se stříbrně šedou, rezavý stříbrošedý
Německý krátkosrstý ohař (Deutscher Kurzhaariger Vorstehhund)
ANGLICKÝ NÁZEV:
Deutscher Kurzhaariger Vorstehhund
PŮVOD:
Od 14. století se na různých místech Evropy, nejdříve však v oblasti Pyrenejského poloostrova, začínají z velkých honičů vydělovat lovečtí psy, vyznačují se novým způsobem práce: už zvěř nehoní, neštvou, ale vyhledávají nosen a její přítomnost charakteristickým způsobem ukazují lovci. Než se tento způsob změnil k dokonalosti kterou dnes předvádějí Pointři, Setři i kontinentální Ohaři, uplynulo několik století.
Pro jejich vývoj byla rozhodující lovecká práce, zejména však vynález střeleckých zbraní na počátku 15. století, ale hlavně v polovině 16. století objevují se lovecké ručnice s kolečkovým křesacím zámkem. Výrazný pokrok přinesl vynález křesacího zámku na počátku 17. století a následně zavedením brokovnicového náboje.
Vedle honičů se objevuje lovecký pes nového typu, ohař. Jeho nejstarším typem byl španělský " bracce de punta" v jehož jméně se ozývá návaznost na honiče a brakýře. Jeho přímými potomky jsou dnes Španělský ohař a Portugalský ohař.
Velká záliba šlechty, která byla rodově, společensky i politicky úzce propojena, v lovecké kratochvíli, vedla k rychlému šíření tohoto typu loveckého psa po celé Evropě i do velké Británie, kde se stal pointrem, psem který " ukazuje" vystavuje zvěř. Stranou nezůstala ani střední Evropa, včetně království českého, které mimořádnou měrou přispělo k vývoji ohaře drsno - čí hrubosrstého ( viz Český fousek ).
Na německém území byli známi tzv. staroněmečtí ohaři, kteří však až do poloviny 19. století netvořili výraznější samostatný typ, šlo spíš o ohaře na německém území. Výjimkou byli až zvláštně zbarvení wüntemberčtí ohaři, kteří vykazovali četné znaky velkých honičů, zejména typu Svatohubertského psa, včetně na ohaře nezvykle velkých, zavěšených ušních boltců a krčního laloku. Vyznačovali se určitou váhavostí, ale o to větší vytrvalisti, zbarvení byli trojbarevně, krátká srst byla hnědobíle skvrnitá a žlutě pálená. Vyskytovali se i psy, tzv, tygři pstruhovaní, hnědě žíhaní se žlutými znaky nad očima, na ženichové partii, na hrudi, na vnitřních stranách končetin, na tlapách a pod nasazením ocasu. Tito ohaři se zřejmě stali základem, k němuž němečtí chovatelé v letech 1860 - 1880 přidali krev tehdy známého španělského ohaře, rovněž těžšího typu a přímého předchůdce anglického pointra. a opětně posílili noc psem svatuhubertským.
K prvním chovatelům patřil princ Albrecht zu Solms-Bauenfels z Hannoverského domu (kolem roku 1870) a dále např. Julius Mehlich z Berlína, který využil ve svém chovu v roce 1883 přímo anglického pointra a setry. Pro další vývoj všech variet, dnes samostatných plemen německých ohařů, měla rozhodující význam hannoverská výstava ohařů v roce 1879, na niž byly stanoveny základní znaky jednotlivých plemen ohařů. Už v roce 1817 lze však najít popis německého krátkosrstého ohaře v díle Der eigentliche Hühnerhund veterinářeWaltera. Obdobný typ psa zobrazil na své rytině J. E. Ridinger - pod týmž jménem - již kolem roku 1722.
Klub chovatelů byl 1891, pečlivou chovatelskou činností vytvořil z německého krátkosrstého ohaře jednoho z nejvšestrannějších, a proto též nejrozšířenějších ohařů a loveckých psů vůbec.
POPIS:
Německý krátkosrstý ohař je ušlechtilý, harmonický pes, jehož tělesná stavba zaručuje sílu, vytrvalost a rychlost. Jeho ušlechtilost podtrhuje vzpřímené držení těla, plynulé vnější linie, suchá hlava, dobře nesený ocas, přilehající lesklá srst a prostorný, harmonický pohyb. Hlava je suchá, markantní, není příliš lehká ani příliš těžká, mohutností a délkou odpovídá velikosti těla a pohlaví. Oči jsou střední velikosti, nevystupující, ani nejsou zapadlé. Ideální barvou je tmavě hnědá. Oční víčka dobře přilehající. Uši sou středně dlouhé, vysoko a široce nasazené, hladké a bez stačení visí těsně u hlavy, dole jsou tupě zaoblené. Nejsou příliš masité. Jsou-li přiloženy k hlavě, měly by končit zhruba u koutku tlamy.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 62 až
Fena má v kohoutku 58 až
VÁHA:
Váží v rozmezí 27 až
SRST:
Německý krátkosrstý ohař má krátkou a hustou, na omak je hrubá a tvrdá. Na hlavě a na uších má být tenčí a kratší, na spodní straně ocasu nemá být nápadně delší. Pokrývá celé tělo.
Zbarvení:
-Hnědá bez odznaků.
-Hnědá s malými bílými nebo tečkovanými odznaky na hrudi a bězích.
-Tmavý hnědý bělouš s hnědou hlavou, hnědými plotnami nebo tečkami. Základní barva takto zbarveného psa není hnědá s bílou ani bílá se hnědou, ale srst vykazuje takovou směs hnědé a bílé, že vzniká cenný, nenápadný vzhled, který je pro loveckého psa tak praktický. Na vnitřní straně pánevních končetin a na špičce ocasu bývá zbarvení častokrát světlejší.
-Světlý hnědý bělouš s hnědou hlavou, hnědými plotnami, tečkami nebo bez ploten. U tohoto zbarvení se hnědá srst vyskytuje ve zmenšené míře, převládají bílé chlupy.
-Bílý s hnědou kresbou na hlavě, hnědými plotnami nebo tečkami.
-Černá barva ve stejných variantách jako hnědá respektive jako u hnědého bělouše.
Český fousek (Czech Pointer, Bohemian wire-haired Pointing griffon)
ANGLICKÝ NÁZEV:
Bohemian wire-haired Pointing griffon
PŮVOD:
Český fousek byl vyšlechtěn v polovině 19.století v Česku a již od počátku zde sklízel ohromnou popularitu. Český fousek v sobě nosí krev německých hrubosrstých a krátkosrstých ohařů, která mu byla doplněna s postupem času, jak se český fousek formoval. Standard byl přijatý na konci 19. století. Český fousek je oblíben nejen v Česku, ale také za hranicemi.
POPIS:
Český fousek je plemenem loveckých přátelských psů. Je to vysoký pes, s dobře vyvinutými svaly, s dlouhýma nohama i hrudníkem a silným krkem. Oči jsou tmavé, s chytrým a pozorným pohledem. Na čumáku jsou nevelká obočí, kníry a fousy na bradě. Uši jsou posazené nad linií očí. Ocas se dříve kupíroval.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 60 až
Fena má v kohoutku 58 až
VÁHA:
Pes má dle standardu FCI váhu minimálně
Fena má dle standardu FCI váhu minimálně
SRST:
Srst Českého fouska se zkládá ze tří druhů srsti. Podsrstí je hebké a husté, dlouhé asi
něm.:Grosser Münsterlander Vorstehhund; angl.: Large Munsterlander.
PŮVOD:
Velký münsterlandský ohař je svým původem vlastně jen barevnou varietou Německého dlouhosrstého ohaře. Byl vyšlechtěn v Německu, v kraji Münsterlander, odkud pochází jeho název. v 19.století, kdy byli černobíle zbarvení psi tohoto plemene vyloučeni z chovu. Posléze dolo k rozdělení na dva velikostní rázy, dnes povaované za samostatná plemena. Tvoří přechod mezi klasickými ohaři a paněly. Po dlouhou dobu 100 let je rozmnoovali myslivci a lovci, které znepokojovali příbuzenské nedostatky a brakové zbarvení, avak registrovali pracovní vlastnosti tohoto psa, co vlastně rozhodlo o jeho chovu. Začátkem 20.století se velký müsterlandský ohař stal zcela samostatným plemenem. Roziřuje se po Německu, Skandinávii, Francii i do Česka
POPIS:
Velký münsterlandský ohař je střední či větší, dobře rostlý a elegantní pes. Je živý a velice dobře pohyblivý, což vždy dobře prokáže svojí neúnavností při lovu. Výška v kohoutku je 58-
VÝŠKA:
Pes má průměrnou výšku v ramenou 60 až
Fena má průměrnou výšku v ramenou 58 až
VÁHA:
Velký münsterlandský ohař váží přibližně
SRST:
Velký münsterlandský ohař má středně dlouhou, hustou, hladkou, k tělu těsně přihléhající srst, která na uších a tělu vytváří bohatý „závěs“ a pánevní „kalhotky.
Německý drátosrstý ohař (Deutsch Drahthaar, German Wire-haired Pointing Dog)
ANGLICKÝ NÁZEV:
Deutsch Drahthaar.
PŮVOD:
Německý drátosrstý ohař byl vyšlechtěn v 19. století v Německu. Vznikl křížením Anglického foxhounda s Grejhoundem a některých dalších plemen.
POPIS:
Jako druhý název se užívá Německý hrubosrstý ohař. Standard byl přiznán v roce 1870. Vyznačuje se velkou silou, energičností, otužilostí, srdečností, přítulností a rozumným výrazem očí. Může pracovat ve vodě v každé roční době. Chová se v Evropě, USA, Kanadě a také v Rusku. Hlava je přiměřené velikosti, s vytáhlým silným čumákem. Oči má tmavohnědě, čenich hnědý. Uši jsou nasazené vysoko, volně visící. Ocas je u kořene silný, ke konci se zužuje, dříve se kupíroval na polovinu či dvě třetiny délky. Když je pes v klidu, ocas je spuštěn dolů, při pohybu je zdvižen a držen v rovině zad.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 61 až
Fena má v kohoutku 57 až
VÁHA:
Váží v rozmezí 27 až
SRST:
Německý drátosrstý ohař má tělo pokryté hrubou, hustou a přiléhavou srstí, s měkkou podsadou. Na uších je srst hustá. Má výraznéjší obočí, na bradě jsou kratší vousy. Barevné variety: kávový, kávový se stříbrně šedou, rezavý stříbrošedý
Německý krátkosrstý ohař (Deutscher Kurzhaariger Vorstehhund)
ANGLICKÝ NÁZEV:
Deutscher Kurzhaariger Vorstehhund
PŮVOD:
Od 14. století se na různých místech Evropy, nejdříve však v oblasti Pyrenejského poloostrova, začínají z velkých honičů vydělovat lovečtí psy, vyznačují se novým způsobem práce: už zvěř nehoní, neštvou, ale vyhledávají nosen a její přítomnost charakteristickým způsobem ukazují lovci. Než se tento způsob změnil k dokonalosti kterou dnes předvádějí Pointři, Setři i kontinentální Ohaři, uplynulo několik století.
Pro jejich vývoj byla rozhodující lovecká práce, zejména však vynález střeleckých zbraní na počátku 15. století, ale hlavně v polovině 16. století objevují se lovecké ručnice s kolečkovým křesacím zámkem. Výrazný pokrok přinesl vynález křesacího zámku na počátku 17. století a následně zavedením brokovnicového náboje.
Vedle honičů se objevuje lovecký pes nového typu, ohař. Jeho nejstarším typem byl španělský " bracce de punta" v jehož jméně se ozývá návaznost na honiče a brakýře. Jeho přímými potomky jsou dnes Španělský ohař a Portugalský ohař.
Velká záliba šlechty, která byla rodově, společensky i politicky úzce propojena, v lovecké kratochvíli, vedla k rychlému šíření tohoto typu loveckého psa po celé Evropě i do velké Británie, kde se stal pointrem, psem který " ukazuje" vystavuje zvěř. Stranou nezůstala ani střední Evropa, včetně království českého, které mimořádnou měrou přispělo k vývoji ohaře drsno - čí hrubosrstého ( viz Český fousek ).
Na německém území byli známi tzv. staroněmečtí ohaři, kteří však až do poloviny 19. století netvořili výraznější samostatný typ, šlo spíš o ohaře na německém území. Výjimkou byli až zvláštně zbarvení wüntemberčtí ohaři, kteří vykazovali četné znaky velkých honičů, zejména typu Svatohubertského psa, včetně na ohaře nezvykle velkých, zavěšených ušních boltců a krčního laloku. Vyznačovali se určitou váhavostí, ale o to větší vytrvalisti, zbarvení byli trojbarevně, krátká srst byla hnědobíle skvrnitá a žlutě pálená. Vyskytovali se i psy, tzv, tygři pstruhovaní, hnědě žíhaní se žlutými znaky nad očima, na ženichové partii, na hrudi, na vnitřních stranách končetin, na tlapách a pod nasazením ocasu. Tito ohaři se zřejmě stali základem, k němuž němečtí chovatelé v letech 1860 - 1880 přidali krev tehdy známého španělského ohaře, rovněž těžšího typu a přímého předchůdce anglického pointra. a opětně posílili noc psem svatuhubertským.
K prvním chovatelům patřil princ Albrecht zu Solms-Bauenfels z Hannoverského domu (kolem roku 1870) a dále např. Julius Mehlich z Berlína, který využil ve svém chovu v roce 1883 přímo anglického pointra a setry. Pro další vývoj všech variet, dnes samostatných plemen německých ohařů, měla rozhodující význam hannoverská výstava ohařů v roce 1879, na niž byly stanoveny základní znaky jednotlivých plemen ohařů. Už v roce 1817 lze však najít popis německého krátkosrstého ohaře v díle Der eigentliche Hühnerhund veterinářeWaltera. Obdobný typ psa zobrazil na své rytině J. E. Ridinger - pod týmž jménem - již kolem roku 1722.
Klub chovatelů byl 1891, pečlivou chovatelskou činností vytvořil z německého krátkosrstého ohaře jednoho z nejvšestrannějších, a proto též nejrozšířenějších ohařů a loveckých psů vůbec.
POPIS:
Německý krátkosrstý ohař je ušlechtilý, harmonický pes, jehož tělesná stavba zaručuje sílu, vytrvalost a rychlost. Jeho ušlechtilost podtrhuje vzpřímené držení těla, plynulé vnější linie, suchá hlava, dobře nesený ocas, přilehající lesklá srst a prostorný, harmonický pohyb. Hlava je suchá, markantní, není příliš lehká ani příliš těžká, mohutností a délkou odpovídá velikosti těla a pohlaví. Oči jsou střední velikosti, nevystupující, ani nejsou zapadlé. Ideální barvou je tmavě hnědá. Oční víčka dobře přilehající. Uši sou středně dlouhé, vysoko a široce nasazené, hladké a bez stačení visí těsně u hlavy, dole jsou tupě zaoblené. Nejsou příliš masité. Jsou-li přiloženy k hlavě, měly by končit zhruba u koutku tlamy.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 62 až
Fena má v kohoutku 58 až
VÁHA:
Váží v rozmezí 27 až
SRST:
Německý krátkosrstý ohař má krátkou a hustou, na omak je hrubá a tvrdá. Na hlavě a na uších má být tenčí a kratší, na spodní straně ocasu nemá být nápadně delší. Pokrývá celé tělo.
Zbarvení:
-Hnědá bez odznaků.
-Hnědá s malými bílými nebo tečkovanými odznaky na hrudi a bězích.
-Tmavý hnědý bělouš s hnědou hlavou, hnědými plotnami nebo tečkami. Základní barva takto zbarveného psa není hnědá s bílou ani bílá se hnědou, ale srst vykazuje takovou směs hnědé a bílé, že vzniká cenný, nenápadný vzhled, který je pro loveckého psa tak praktický. Na vnitřní straně pánevních končetin a na špičce ocasu bývá zbarvení častokrát světlejší.
-Světlý hnědý bělouš s hnědou hlavou, hnědými plotnami, tečkami nebo bez ploten. U tohoto zbarvení se hnědá srst vyskytuje ve zmenšené míře, převládají bílé chlupy.
-Bílý s hnědou kresbou na hlavě, hnědými plotnami nebo tečkami.
-Černá barva ve stejných variantách jako hnědá respektive jako u hnědého bělouše.
Český fousek (Czech Pointer, Bohemian wire-haired Pointing griffon)
ANGLICKÝ NÁZEV:
Bohemian wire-haired Pointing griffon
PŮVOD:
Český fousek byl vyšlechtěn v polovině 19.století v Česku a již od počátku zde sklízel ohromnou popularitu. Český fousek v sobě nosí krev německých hrubosrstých a krátkosrstých ohařů, která mu byla doplněna s postupem času, jak se český fousek formoval. Standard byl přijatý na konci 19. století. Český fousek je oblíben nejen v Česku, ale také za hranicemi.
POPIS:
Český fousek je plemenem loveckých přátelských psů. Je to vysoký pes, s dobře vyvinutými svaly, s dlouhýma nohama i hrudníkem a silným krkem. Oči jsou tmavé, s chytrým a pozorným pohledem. Na čumáku jsou nevelká obočí, kníry a fousy na bradě. Uši jsou posazené nad linií očí. Ocas se dříve kupíroval.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 60 až
Fena má v kohoutku 58 až
VÁHA:
Pes má dle standardu FCI váhu minimálně
Fena má dle standardu FCI váhu minimálně
SRST:
Srst Českého fouska se zkládá ze tří druhů srsti. Podsrstí je hebké a husté, dlouhé asi
